Nejstarším „technickým“ způsobem spřádaní nití z rostlinných nebo živočišných vláken je předení pomoci ručního vřetene, které se skládá z dříku a přeslenu. Správně vyvážené vřeteno se po roztočení musí točit rovně jako dětská káča.
Přeslen je nejdůležitější součásti vřetene, plní zde funkci rotačního setrvačníku. Mívá tvar souměrného disku, kotouče, s otvorem uprostřed. Na jeho hmotností a vyvážení závisí stabilita vřetene při točení. Při hmotnostní nesymetrii se roztočené vřeteno kývá do stran, případně se vyvrací. Při malé hmotností se vřeteno předčasně zastavuje, délka zakrucené nitě je malá. Přesleny byly v historii vyráběny z pálené hlíny, kamene, kostí nebo dřeva.Požadovaná doba rotace závisí na druhu spřádané nitě, při vlněné byly lepší přesleny méně hmotné, při spřádání rostlinných vláken byly vhodné přesleny hmotnější. Přeslen na vřetenu současných dopřádacích nebo skacích strojů je znázorněn v článku Vřeteno (textil).
Nejstarší nálezy součástí ručních vřeten pocházejí již doby neolitu. Protože dříky bývaly nejčastěji vyráběny z materiálů podléhající zkáze, dochovalo se jich z té doby minimum. Zato přeslenů, zhotovených z věkům odolných surovin, se zachovalo dostatek. Podle preciznosti výroby a zdobení se dá usuzovat, zda patřil ženě prosté nebo zámožnější. Tkaní patřilo v této době mezi ženské práce
Olověný přeslen
